Večery na vesnici blízko Dikaňky

Z skolavpohode.cz

Zakladatel ruského realismu a dramatik světového významu. původem z Ukrajiny, absolvent něžinského gymnázia, který se uplatnil sice jako ministerský úředník i jako universitní profesor v Petrohradě, avšak nesmrtelnost mu zajistila jeho tvorba dramatická, novelistická a romanopisecká. Gogol od nejútlejšího dětství jevil hluboké herecké nadání, vynikal neobyčejnou pamětí a oblíbil si upřímně jak ruskou lidovou slovesnost, tak i malířství. Koncem dvacátých let minulého století sbíral za součinnosti své matky, která měla na něho po celý jeho život největší vliv, lidové náměty z ukrajinské folklórní tvorby, Jeho prvé povídky, otištěné v časopise Literaturnaja gazeta (patřil mezi ně např. Soročinský trh), mu přinesly známost se Žukovským, s Pletněvem a rovněž s Puškinem. Nejplodnějším obdobím jeho tvorby jsou třicátá léta 19. století. Vydal několik souborů povídek situovaných do míst jeho dětství. Pracoval velice intenzivně a stýkal se s předními osobnostmi tehdejšího Ruska. Náměty pro svá největší díla čerpal hlavně z anekdot od Puškina. Od roku 1836 žil v cizině především v Itálii, v Německu, v belgickém Ostende i v českých zemích. Do Ruska přichází na podzim roku 1839 a vrací se v roce 1841 zpět do ciziny. Na definitivní návrat domů pomýšlí až ke konci svého života v roce 1852. Gogol se stal břitkým kritikem vládnoucího systému, odsuzuje nevolnictví, lidskou bídu, utrpení a zoufalství, napadá skoupé, bezohledné, sadistické posměšky, probouzí celé Rusko k zamyšlení nad bezútěšnou skutečností. Je zajímavé, že některé Gogolovy práce vznikaly na české půdě. Tak např. nejznámější Gogolova povídka Plášť i mnoho postav Gogolových Mrtvých duší bylo koncipováno u nás v Mariánských Lázních. V souvislosti s Gogolovým mariánskolázeňským pobytem v roce 1839 je spisovatelův zájem o Jeseník, někdejší Gräfenberg, kde pobýval dvakrát za sebou - v letech 1845 a 1846. První jesenický pobyt Gogola psychicky velmi povzbudil, tak dalece, že hned v následujícím roce 1846 vydal knihu Korespondence s přáteli, která však byla ostře odsouzena známým veřejným listem Bělinského Gogolovi. Gogol se z této kritiky literárně již nevzpamatoval. Ani jeho rozepsané Mrtvé duše nemohly být ukončeny. Teprve v roce 1949 byla Gogolovi odhalena pamětní deska na domě, v němž bydlel v roce 1845 (dnes je zde bronzová busta).

Pokračování je přístupné pouze pro registrované. Přihlaš se nebo se zaregistruj.