Vývoj dramatu od klasicismu do počátku 20. století

Z skolavpohode.cz

a) Světový klasicismus a preromantismus

Francie

Francouzský klasicismus vdechl život třem velkým dramatikům. Prvním z nich byl Pierre Corneille (1606-1684). Nevětší ohlas sklidila jeho tragédie Cid. Ačkoliv ohlas publika byl jednoznačný, kritiky byly rozpačité. Corneille se stal tvůrcem moderní tragédie, které dal pevnou kompoziční zákonitost. Hrdiny nedrtí náhodný osud ani nejsou hříčkou svých vášní, naopak jako silné a svobodné bytosti stojí nad událostmi. Konflikt vychází ze střetu osobních citů a nadosobních povinností. Psychologickou tragédii vytvořil Jean Racine (1639-1699). Konflikt v jeho tragédiích vzniká střetnutím citu s egoistickými vášněmi. Používá antických schémat jeho postavy jsou však současné a mají soudobé problémy. Jeho nejznámějším dílem je Faidra, ke které se inspiroval v Euripidovi. Posledním z tohoto tria byl Moliére (1622-1673), vlastním jménem Jean-Baptiste Poquelin. Proslul zejména proto, že ve svých komediích předváděl soudobou pestrou mravní problematiku. Dovedl ji zobrazit v postavách, které svou životností představují životné typy. Problematika, kterou se zabýval je široká, týká se postavení ženy ve společnosti i v rodině, mravního cynismu feudálů, chorobné lakoty, úlisnosti, náboženského pokrytectví, snahy měšťanů o napodobeni šlechty apod. Jeho dvě nejznámější komedie jsou Tartuffe a Lakomec, ke kterému se Moliére inspiroval Plautovou Komedií o hrnci. Velmi známá je také Škola žen, Misantrop, Měšťák šlechticem, Šibalství Scapionova a Zdravý nemocný.

Pokračování je přístupné pouze pro registrované. Přihlaš se nebo se zaregistruj.