Loutkové divadlo na venkově

Z skolavpohode.cz

Charakteristika života a používání českého jazyka na venkově v době národního obrození

Z dějepisu víme, že po bitvě na Bílé hoře byl vlastní jazyk českému národu odepírán. Komenský musel odejít a psal v cizině a doma nastalo tuhé poněmčování, které české literatuře vůbec nepřálo. Uchovávala se silou vůle nadšenců, kronikářů, lidových vypravěčů, v písních, kramářských historkách, lidových hrách, pohádkách apod. Už před národním obrozením se na venkově mluvilo stále česky. Vliv germanizace, která se projevila především ve městech, zasáhl i hovorovou češtinu, kde se objevila spousta zkomolených německých výrazů. Ovšem i na vesnických úřadech se mluvilo německy. Obyvatelé s tím nesouhlasili. Alespoň mezi obyčejným lidem, který němčinu rozhodně odmítal, - "I na radnici vede se všecko po německu, Bílek i kontrakty i testamenty zanáší do knih jen německy," rozjímal administrátor a zle se mračil. Čeština se udržovala, ale nijak se nezdokonalovala a chybělo jí hodně odborných i jiných výrazů. Vesnický lid ji používal pro běžné denní dorozumění, při každodenní práci i různých formách zábavy. Tak se vytvořil zdroj obnovy českého jazyka. Především lidová slovesnost se stala pramenem pro novou literaturu. Ta nejenom zachycovala lidovou slovesnost, ale přímo se od lidové slovesnosti učila vyjadřování, popisům obrazů, básnické skladbě a především čerpala z její slovní bohatosti. Tak se prostá, jadrná, všem srozumitelná řeč stala živou vodou národního obrození a základem nové české literatury.

Pokračování je přístupné pouze pro registrované. Přihlaš se nebo se zaregistruj.