Voltaire (4)

Z skolavpohode.cz

Francouzský spisovatel, dramatik, filosof a historik, encyklopedista. Vlivná osobnost francouzského a evropského osvícenství, břitký a ironický stylista. Vystudoval u jezuitů. Měl pohnutý život - kvůli své satirické poezii byl vězněn v pařížské Bastile a před dalším pronásledováním musel uprchnout z Francie. Při pobytu v Anglii přijal Lockův senzualismus a po návratu zpopularizoval fyzikální obraz světa Newtona. Věřil, že osvícenství je určeno především aristokracii a že změny vyjdou od panovníka. Reprezentoval proud, který požadoval reformu absolutismu (nebyl stoupencem lidu jako Rousseau). Dějiny nechápal jako sled bitev a střídání králů, nýbrž jako proměny kultury, ducha a vzdělání, zavedl pojem a obor filosofie dějin. Z jeho historických spisů je nejzávažnější první dílo kulturní historie. Náboženství různých civilizací a epoch, včetně křes»anství, viděl jako historicky odvozené. Kritizoval náboženský dogmatismus, nepopíral však zcela existenci boha, byl stoupencem deismu. Prosazoval princip tolerance. V duchaplném románu podal kritiku spekulací náboženské a filosofické metafyziky zejména leibnizovského typu. Vzdělávání a neomezené užívání lidského rozumu je podle něj podmínkou svobodné společnosti.

Pokračování je přístupné pouze pro registrované. Přihlaš se nebo se zaregistruj.