Teorie modernizace

Z skolavpohode.cz

Můj referát vychází z článku Jiřího Šubrta "Modernizační hesla a mýty v sociologii poválečné periody", Sociologický časopis, XXXII (2/1996). Myšlenku nezvratného vzestupu modernity, racionalizace a sekularizace rozvíjejí Comte, Durkheim, Weber, Tonnies a po nich jejich následovníci. Nám jde o naznačení toho, jak se vyvíjela modernizační teorie v sociologickém myšlení v posledních padesáti letech (po druhé světové válce). Autor vychází z koncepce Jeffreyho C. Alexandra, který ve své studii "Modern, Anti, Post and Neo" z roku 1994 nastínil představu o čtyřech etapách, kterými modernizační teorie v tomto období prochází (zejména v americkém sociologickém myšlení, ale nejen v něm). Těmito čtyřmi etapami jsou: 1. modernizační (druhá polovina 40. - druhá polovina 60. let) 2. antimodernizační (do druhé poloviny 70. let) 3. postmoderní 4. neomodernizační (ta již začala) Je nutné se zmínit o předpokladech, na kterých je Alexandrova koncepce založena. Vychází z toho, že sociální teorie je nejen výzkumným programem, ale i obecným diskursem, jehož součástí je i ideologie. Proto v přijetí modernizační teorie hrály roli i jiné než vědecké důvody. Pokud máme modernizační teorii a její vývoj pochopit, musíme ji zkoumat nejen jako vědeckou teorii, ale také právě jako ideologii. Modernizační teorie je symbolickým systémem, který má interpretovat a vysvětlovat svět racionálním způsobem, zároveň má nabízet smysl a motivaci. Do každé teorie sociální změny je nutné zahrnout nejen minulost, ale i přítomnost a budoucnost. Podle Alexandra to nelze učinit zcela racionálním způsobem, protože lidé se spousty věcí bojí, spoustě věcí věří, v něco doufají, a proto se do sociálních teorií dostávají mýty. Vliv, význam, působivost a atraktivita těchto teorií a mýtů mnohdy závisejí i na tom, jak trefně a výstižně jsou v nich pojmenovány a zdůrazněny klíčové myšlenky a problémy. Úkolem pojmů je zachytit právě ono nové a podstatné, ale často se v nich spíše odráží specifická nálada doby. Každé historické období potřebuje příběhy, které definují jeho minulost ve vztahu k přítomnosti a líčí budoucnost, která se více či méně od přítomnosti liší, ale většinou je (ještě) lepší než doba současná. Alexander zde navíc hovoří o tom, že problematika modernity je vnímána na základě binárního kódu, jehož funkcí je dělení známého světa na sakrální a profánní (zde je inspirován pozdním Durkheimem).

Pokračování je přístupné pouze pro registrované. Přihlaš se nebo se zaregistruj.