Schopenhauer Arthur

Z skolavpohode.cz

Německý filosof narozený v polském Gdaňsku. Krajně reakční metafyzický idealista, voluntarista a iracionalista, hlasatel pesimismu a odpůrce Hegelovy dialektiky. Jeho pochmurný názor na život odpovídal náladám z konce století. Vyšel z Kantovy filosofie, byl ovlivněn Platónem a indickou náboženskou filosofií (zejména upanišadami a buddhismem). Hlavní zásada jeho filosofie je plně naznačena v jeho nejvýznamnějším díle: to, co každodenní a vědeckou zkušenost uchopuje jako svět, je jen "jev" (svět jako představa), který pravou povahu světa neprojevuje, nýbrž zakrývá. Skrytým metafyzickým základem světa, vševládnou podstatou, je vůle - temné absurdní a slepé puzení (vůle k životu), jež je posledním důvodem absurdity. Vůli má člověk danou v sobě bezprostředně jako klíč k vlastnímu "já". Jedinou cestou, kterou se může osvobodit od starosti, je oproštění se od této vůle k životu buď kontemplací platónských "čistých" idejí v umění (umění přetváří předmět nenaplněné touhy v předmět nepředpojaté estetické kontemplace), nebo asketismem, který radikálně ruší naše životní zaujetí, popírá důsledně naši individualitu a končí rozplynutím se v nicotě. Ovlivnil zejména Wagnera, Tolstého, Prousta a Manna, jeho voluntarismus však byl později zneužit jako jeden ze zdrojů ideologie německého fašismu. Zemřel ve Frankfurtu nad Mohanem.

Pokračování je přístupné pouze pro registrované. Přihlaš se nebo se zaregistruj.