Penderecki Krzystof

Z skolavpohode.cz

Polský skladatel, dirigent a pedagog (23.11.1933 Debica). Kompozici studoval nejprve soukromě a pak na vysoké hudební škole v Krakově. Absolvoval 1958 a v příštím roce, kdy získal třemi skladbami 3 ceny svazu polských skladatelů (Strofy pro soprán, recitátora a 10 nástrojů, na texty z Menandera, Sofokla, Izaiáše, Jeremiáše a Omara Cháma; kantáta Davidovy žalmy; Emanace pro 2 smyčcové orchestry), začal na královském ústavu sám vyučovat. R. 1961 mu byla za Žalozpěv obětem Hirošimy pro 52 smyčcových nástrojů udělena 3. Cena mezinárodní hudební tribuny UNESCO. V letech 1966-68 učil na vysoké hudební škole v Essenu. Od r. 1972 byl rektorem krakovské vysoké hudební školy. Jako stipendista nebo pedagog pobýval hojně v zahraničí. Jeho hudební podněty, smysl pro velkou zvukovou architekturu, orientace na všelidské náměty, schopnost přizpůsobit se objednávce a stálý kontakt s publicisty ho učinily světově vyhledávaným autorem. Často mu byly zadávány objednávky na skladby k velkým jubileím. Pašije podle sv. Lukáše (1963-65, začlenil do nich Stabat mater z r. 1962) vznikly k oslavám 600. výročí dómu v Münsteru a během krátké doby byly provedeny v desítkách zemí. Ve velikonoční triptych jsou s nimi spojeny kantáty podle pravoslavné liturgie Utrenja (1. Uložení Krista do hrobu, 2. Zmrtvýchvstání, 1970-71). Do skupiny jeho liturgických superprojektů patří Dies irae na paměť osvětimských obětí (na biblické texty současných básníků přeložené do latiny; 1967), Magnificat (1974, k výročí salcburské katedrály), Rozměry času a ticha pro čtyřicetihlasý sbor, smyčce a bicí(1960) nemají žádný text. K 25. výročí OSN složil r. 1970 kantátu Kosmogonia. Kantáta Canticum canticorum pro 16 hlasů, komorní orchestr a taneční pár ad libitum (1971) dosahuje neobvyklým vyluzováním zvuků představy archaického zvukového klimatu. Opera Ďáblové z Loudunu (1969, podle A. Huxleyho) zpracovává spíše oratorní formou případ výbuchu hysterie v ženském klášteře v 17. století, končící upálením místního faráře nařčeného z čarodějnictví. Chicagskou operou objednaná skladba k 200. výročí USA - Ztracený ráj (podle Miltona) se zčásti vrací od sonoristiky k tradiční terciové harmonii. Totéž platí o houslovém koncertu (1976), který je odvozen z motivického materiálu této opery má takřka romantickou kantilénu. Další významné skladby: De natura sonoris I, II (1966-70), Jákobovo probuzení (1974), Tedeum (1979) aj. Ve svém sonoristickém údobí dosahoval Penderecki působivých účinů velkorysou režií nových zvuků (čtvrttónové klastry, velká glissanda, sykoty, klapoty, elektronicky vyrobené zvuky aj.). Tím, že tyto zvuky uplatňoval v rámci tradičních hudebních forem, navazoval snáze kontakt s publikem. V 70. letech se odklání od sonoristiky k neoromantismu.

Pokračování je přístupné pouze pro registrované. Přihlaš se nebo se zaregistruj.