Odkaz T. G. Masaryka

Z skolavpohode.cz

Žádný Čech nebyl a není ve 20. století ve světě tak známý jako Masaryk. Narodil se 7. března 1850, kdy před sto padesáti lety, v Hodoníně v rodině farského kočího a čeledína, původem ze Slovenska, a farské kuchařky - Němky, která více mluvila česky, ale se synem si dopisovala pouze německy. Když později Masaryk vzpomínal na své mládí, na svá studia zdůrazňoval, jak to vůbec neměl lehké se s takto národnostně a sociálně poznamenaného prostředí povznést - byl nesmírně houževnatý a pracovitý, a především k sobě tvrdý, možná měl i trochu štěstí, když se našli bohatí mecenáši, zkrátka vystudoval vídeňskou univerzitu, nejprve zde působil jako docent sociologie - tehdy módní vědy - a od památného roku 1882, kdy se rozdělila pražská univerzita na část německou a českou, se konečně dostal do Prahy jako profesor filozofie. Studium byla jeho vášeň, jako student měl vždy výtečný prospěch, taky proto, že se nespokojoval s tím, co po něm chtěli jeho učitelé, ale dělal víc, studoval problémy, které jej zajímaly, podrobně, ověřoval si fakta samostudiem v odborné a rozšiřující literatuře. Druhou jeho vášní bylo předávat poznatky studentům, probouzet v nich zájem o pravdy vědy. S tím jde ruku v ruce publikační činnost. Velký ohlas vzbuzující už jeho první práce, např. o sebevraždě jako hromadném jevu moderní doby nebo práce o pozitivizmu jako metodologickém základu moderních věd. Známý se stal v Čechách zejména po založení časopisu Atheneum, v němž společně s generačně spřízněnými vědci ( Hostinský, Vlček, Gebauer, Goll) zaútočili na pravost tzv. Rukopisů a dokázali ( přes odpor většiny „vlastenců“), že obě památky jsou zfalšované. Málo platné, český národ se musel zbavit falešných mýtů, pokud se chtěl stát moderním evropským národem. „Čest národa vyžaduje obhájení, respektive poznání pravdy.“ Už tady někde se rodí pozdější masarykovské heslo z prezidentské zástavy - pravda vítězí. Masaryk musel svoji osobní statečnost a věrnost zásadám humanismu a demokracie obhajovat proti většině vícekrát, např. i ve známé aféře kolem rituální vraždy v Polné, nazvané podle domnělého vraha žida Leopolda Hiknera „hikneriádou“. Jasně dal najevo, co si myslí o rasismu, antisemitismu a falešných náboženských mýtech. Na veřejnosti byl za své nekompromisní postoje hanoben, dokonce ztratil příznivce i mezi studenty, ale vývoj dalších událostí ukázal, že měl Masaryk pravdu. Paradoxně v 80. a 90. letech 19. století nachází vyrovnanost, klid a porozumění ve vztahu k mladé vzdělané Američance Charlotě Garriguové, která mu až do své smrti v r. 1923 byla velkou oporou. Její rodina a hlavně návštěva Ameriky byly pro Masaryka zdrojem pro poznání, co to je moderní svobodný život založený na zásadách demokracie, humanity a respektování základních přirozených práv. Masaryk se zajímá nejen o problematiku vědy, jeho zájmy jsou všestranné. Samozřejmě že sem patří i zájem o domácí i zahraniční politiku. Češi jsou v té době roztrpčeni tím, jak se řeší tzv. česká otázka, postoje rakouského císaře k česko - rakouskému vyrovnání. Masaryk se zpočátku snaží překonat malost českého stranictví a neustálého hašteření. Sám zakládá Českou stranu lidovou - realistickou, snaží se o moderní chápání politiky jako služby lidu a ideálům demokracie, jenže je příliš osamocen. Evropa je národnostně rozdělena, připravuje se světová válka - nacionalismus triumfuje. Masaryk pochopil, že budoucnost českého národa jako součásti habsburské říše je ztracena. Brzy po vypuknutí bojů v r. 1914 tajně odjíždí do zahraničí, žije ve Francii, Velké Británii, publikuje a pracuje na univerzitách, ale hlavně shromažďuje kolem sebe vzdělané a schopné politiky, kteří vidí budoucnost nejen ve vítězství Dohody nad Trojspolkem, ale hlavně v ustanoveni samostatného svobodného státu Čechů a Slováků - horečně cestuje mezi Anglií a Amerikou zakládá spolu se Štefánikem a Benešem Národní radu československou, jako reprezentativní orgán všech Čechů a Slováků, kteří chtějí bojovat proti Rakousko-Uhersku po boku ?? Dohody, aby si tak mohli svoji svobodu zasloužit. Ač byl v zásadě odpůrce války, neváhal tehdy zakládat čs. legie - zahraniční vojsko - jako jedinou možnost, jak vytčených cílů dosáhnout. Je jen logické, že když vyzněný svobodný stát vznikl, nemohl být jeho vrcholným představitelem nikdo jiný. V roce 1918 byl zvolen poprvé (a pak ještě třikrát) prezidentem, kterého nám záviděli po celé Evropě. Tento tehdy už osmašedesátiletý muž, stále ještě plný elánu a energie, prohlásil, že „státy si udržují ideály, na nichž vznikly“. Snažil se tuto myšlenku, po celou dobu svého úřadu naplňovat - nebyl členem žádné politické strany, ale udržoval si vlivem své abdikace v roce 1935 prostřednictvím přátel a sympatizantů („skupina Hradu“) budova uprostřed Evropy ostrov demokracie a svobody, první československou republiku, která jistě měla i řadu nedostatků ,ale pro naše zásady znamenala po čtyřech stech letech habsburské monarchie velký pokrok. Masaryk zemřel 14.září 1937 v Praze, pohřben je v Lánech. Pro národ to byla nenahraditelná ztráta.

Pokračování je přístupné pouze pro registrované. Přihlaš se nebo se zaregistruj.