Kant Immanuel

Z skolavpohode.cz

Německý filosof a vědec. První z představitelů německé klasické filosofie, zakladatel moderní kosmogonie (nauky o vzniku vesmíru) a tvůrce tzv. "kritického" čili transcendentálního idealismu. Celý život strávil v pruském Královci (dnešním Kaliningradu), kde v letech 1740-6 vystudoval na univerzitě filosofii, matematiku, teologii a fyziku a kde se od roku 1755 jako docent a od roku 1770 jako profesor metafyziky, logiky i jiných věd věnoval nejprve studiu přírody a poznatelností světa. Z tohoto tzv. "předkritického období" pochází hypotéza o vzniku a vývoji sluneční soustavy z původní "mlhoviny" (později známá jako Kantova-Laplaceova teorie). V druhém a hlavním tvůrčím období (tzv. kritickém) se věnoval zkoumání předpokladů možnosti tří velkých oblastí lidské aktivity - poznání, mravního jednání a estetického hodnocení. Zkoumal "možnosti a hranice čistého rozumu v jeho teoretickém používání" a předpoklady zkušenostního poznání. Dokazoval, že má-li si rozum (německy: "Vernunft") činit nárok na objektivně platné poznání a nikoli produkovat jen "ideje", musí být užíván ve spojení se smyslovostí. Takové užití rozumu nazýval rozvažováním (německy: "Verstand"). Vztah mezi stránkou smyslovou a stránkou rozumovou se projevuje v různých vrstvách rozdílem mezi tím, co je v poznání dáno předem (a priori) a co je vytvářeno dodatečně, na základě zkušenosti (a posteriori). Prostor, čas, příčinnost a přírodní zákony nepovažoval za vlastnosti přírody samé, nýbrž za vlastnosti lidské poznávací schopnosti. Člověku jsou dále vrozeny základní myšlenkové kategorie a rovněž syntetizující schopnost mysli spojovat údaje (apercepce). Poznání však člověka s přírodou nesbližuje, ale naopak je rozděluje (rozum diktuje zákony přírodě). Významný je též Kantův pojem "věci o sobě", k níž vztahuje mimozkušenostní poznání čili transcendentální dialektiku, která je výrazem touhy po jednotě, syntéze.

Pokračování je přístupné pouze pro registrované. Přihlaš se nebo se zaregistruj.