Dekameron (3)

Z skolavpohode.cz

Den první - příběh pátý Tento příběh je chronologický a vypráví ho Fiammetta. Markýz z Monferratu, statečný rytíř, odtáhl se svou křesťanskou výpravou za moře. O jeho statečnosti se hovořilo na dvoře Filipa Jednookého, který se chystal na stejnou výpravu jako markýz. Jeden rytíř prohlásil, že na světě není takový pár, jakým byli markýz a jeho paní, protože stejně jako vyniká markýz nad ostatními rytíři, tak vyniká i markýza nad ostatními ženami. Potom, co král o markýze uslyšel, okamžitě se do ní zamiloval, i když ji nikdy neviděl. Rozhodl se, že dojde po souši až do Janova, kde se nalodí. Jelikož cestoval po souši, měl záminku, proč se zastavit při cestě u markýzy. Nahrála mu také ta skutečnost, že markýz byl na výpravě daleko od domova. Král se tedy vydal na cestu a když byl už blízko markýzova území, poslal o den dřív vzkaz, aby ho markýza čekala druhý den k obědu. Odpověděla králi, že ho očekává. Potom ji napadlo, že je to divné, že chce král přijít, když není její manžel doma a usoudila, že se králi líbí.I přesto se rozhodla, že ho pohostí. Dala zabít všechny slepice a svým kuchařům nakázala, aby hostinu připravili pouze ze slepic. Další den přijel král, kterému se zdála markýza ještě krásnější, než slyšel z vyprávění. Když nadešla hodina oběda, usedl s markýzou ke stolu a doprovod si sedl k jiným stolům. Králi bylo divné, že dostává jídla jen ze slepic, a proto se markýzy zeptal, jestli jsou v tomto kraji pouze slepice a žádní kohouti. Markýza odpověděla, že nikoli, ale že ženy, třebaže se liší oblekem a čestností od ostatních, jsou zde stejné jako všude. Král pochopil skrytý význam těchto slov, dojedl, poděkoval za jídlo a odjel k Janovu.

Pokračování je přístupné pouze pro registrované. Přihlaš se nebo se zaregistruj.