Brecht Bertolt (1)

Z skolavpohode.cz

Německý dramatik, divadelní teoretik, režisér, lyrický básník, prozaik a esejista. V letech 1924-6 byl dočasně dramaturgem u režiséra Maxe Reinhardta (1873-1943) v berlínském 'Deutsches Theater', od roku 1928 soustavně studoval marxismus. Po nástupu Adolfa Hitlera k moci v roce 1933 emigroval přes Prahu do Dánska, Švédska a Finska, o osm let později přes Moskvu do Spojených států. Rok po návratu založil se svou ženou, herečkou Helenou Weigelovou (1900-1971) ve východoněmeckém Berlíně proslulé divadlo 'Berliner Ensemble' (1949). Jeho první díla vznikala pod vlivem expresionismu a nové věcnosti. Stal se představitelem angažované literatury ve smyslu komunistické propagandy a společenské kritiky. Jeho tzv. "epické divadlo" mělo místo iluzívního předstírání děj hry vyprávět, z diváka učinit aktivního pozorovatele, místo sugesce a vciťování aktivizovat rozum, nabízet argumenty a podněcovat rozhodnutí. Hybnou silou epického divadla je tzv. "zcizovací efekt". Děj je komentován, hudba, songy, výtvarné prostředky (masky a mimika herců) i film vytvářejí věcnou, střízlivou atmosféru apelující na rozum a podporující poučení. Groteskní žert a sociální obžaloba, sentimentalita a sarkasmus, obratné použití jazyka s epigramatickými pointami a paradoxy charakterizují Brechtovy hry. Přechodné období didaktických her, tzv. "Lehrstücke", předznamenalo hlavní období socialistického realismu. V roce 1954 obdržel mezinárodní 'Leninovu cenu'. "Smějí se nad těmi, co pláčou, pláčou nad těmi, co se smějí." Česky vyšel mj. osmisvazkový výbor Brechtova díla.

Pokračování je přístupné pouze pro registrované. Přihlaš se nebo se zaregistruj.