Borovský Karel Havlíček (2)

Z skolavpohode.cz

Havlíček byl velký vlastenec. Souhlasil s obrozeneckou myšlenkou svobodnějšího českého národa. Studoval na kněze, chtěl vlastenectví šířit kázáním, ale zjistil, že církev rozhodně není tak čistá, jak si jí představoval a jak by měla být. Vyhodili ho. Odtud určitě pochází Havlíčkův odpor k církvi. Jeho kritický názor se ještě upevnil v Rusku, kde působil jako vychovatel. Církev viděl jako vládní nástroj pro manipulaci s lidmi. Nad církví není bůh, je to vládce, kdo ji řídí. To je hlavní myšlenka Křestu svatého Vladimíra. V Rusku také přišel Havlíček o iluze, co se týče slovanské sounáležitosti, zjistil, že rozdíl mezi ruskou a rakouskou monarchií je minimální. Neviděl svobodu českého národa v osvobození od Rakouska, akorát se mu nelíbil způsob, jakým nám Vídeň vládla. To je velice nadčasová myšlenka. V obrozenecké době, kdy si každý představoval svobodu jako samostatnost, se Havlíček díval na situaci objektivněji než ostatní. Věděl, že větší stát má větší možnosti, to je i v dnešní době nedoceňovaný aspekt při tom všem rozdělování. Byl pro dohodu s Vídní, i když určitě věděl, jak složitá cesta to je a že je nejspíš neproveditelná. Císařova netečnost je námětem pro Krále Lávru. Jedním z důležitých prostředků pro národní uvědomění byly určitě noviny a právě tam se Havlíček nejvíc angažoval. Neúspěšný pokus o revoluci přitížili té trošce svobody, co byla, a Havlíček byl v roce 1851 odsunut do Alp. Jeho zatčení a cesta jsou námětem pro třetí báseň Tyrolské elegie. Všechny tři satirické básně napsal ve vyhnanství a vydány byly posmrtně.

Pokračování je přístupné pouze pro registrované. Přihlaš se nebo se zaregistruj.