Beneš Edvard (2)

Z skolavpohode.cz

Český politik. Mladší bratr politika, spisovatele a publicisty Vojty Beneše (1878-1951). Vystudoval filosofii, sociologii, politické vědy a práva na univerzitách v Praze, v Dijonu, v Londýně a v Berlíně. Od roku 1912 byl docentem a od roku 1921 profesorem sociologie na filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Stoupenec a spolupracovník T. G. Masaryka, představitel 'České strany pokrokové' (realistické). Po vypuknutí I. světové války se zapojil do protirakouského odboje. Od roku 1915 byl spolu s T. G. Masarykem a Milanem Rastislavem Štefánikem (1880-1919) vůdčím představitelem zahraničního odboje. V letech 1916-8 byl tajemníkem 'Národní rady československé' v Paříži, významně se zasloužil se o vznik Československé republiky. V letech 1918-35 byl ministrem zahraničí (1921-2 současně i předsedou vlády). Stál u zrodu 'Společnosti národů' a významně se podílel na její činnosti. Tvůrce československé zahraniční politiky v meziválečném období i za II. světové války a těsně po ní. Před II. světovou válkou se orientoval na Francii a 'Malou dohodu', v roce 1935 uzavřel československo-sovětskou spojeneckou smlouvu. Ve vnitřní politice byl jedním z představitelů skupiny tzv. "Hradu", v letech 1923-35 členem 'Národně socialistické strany', 1920-6 a 1929-35 poslancem 'Národního shromáždění'. Dne 14. 12. 1935 byl poprvé zvolen prezidentem, v září 1938 pod nátlakem přijal mnichovský diktát, v říjnu 1938 abdikoval a emigroval. V roce 1940 vytvořil v Londýně exilovou státní reprezentaci (převzal opět funkci prezidenta), v roce 1943 uzavřel v Moskvě novou československo-sovětskou smlouvu a zahájil jednání s československými komunisty o poválečném uspořádání Československa. V dubnu 1945 jmenoval v Košicích první vládu 'Národní fronty', v květnu 1945 se vrátil do Prahy. V říjnu 1945 byl potvrzen v prezidentském úřadě, o rok později byl znovu zvolen. V letech 1945-8 působil svou autoritou k obnově demokratického zřízení a k jeho obraně před komunistickou totalitou. V únoru 1948 zprvu podpořil demisi demokratických ministrů, posléze však podlehl komunistickému nátlaku, demisi přijal a jmenoval vládu Klementa Gottwalda (1896-1953). V květnu 1948 odmítl podepsat novou ústavu (tzv. "Ústavu 9. května") a v červnu 1948 abdikoval. Autor spisů, z nichž většina vyšla v řadě vydání.

Pokračování je přístupné pouze pro registrované. Přihlaš se nebo se zaregistruj.