Štítný ze Štítného Tomáš

Z skolavpohode.cz

Český náboženský a filosofický myslitel, jihočeský zeman (náleželo mu půl poddanské vsi Štítné s tvrzí a hospodářským dvorem nedaleko Kamenice nad Lipou). Laický spisovatel svérázné duchovní a naukové literatury, ovlivněné reformními plány kazatelů Konrada Waldhausera a zejména Jana Milíče z Kroměříže. Jako příslušník drobné šlechty v mládí studoval na pražské univerzitě, kde na něho svým vlivem nejvíce zapůsobil pařížský mistr Vojtěch Raňkův z Ježova (zemřel 1388), který mu zůstal rozhodující autoritou v teologických otázkách. Ani po návratu na statek se nepřestal vzdělávat a zároveň navštěvoval hlavní město, kde se stýkal se vzdělanci. Před rokem 1376 ovdověl a všechny své literární snahy obrátil ve prospěch výchovy a poučení svých dětí. Když dospěly, pronajal natrvalo statek a v roce 1381 přesídlil do Prahy, aby se mohl plně věnovat své literární tvorbě. Štítný psal přístupnou formou a v češtině (což mu bylo vytýkáno) o tématech křesťanského učení včetně otázek filosofických. Byl bystrým analytikem společenských poměrů doby a mistrem českého jazyka - stal se zakladatelem české teologické a filosofické terminologie tam, kde dosud vládla latina. Poučoval o Bohu a o stvoření světa, své traktáty ("knížky") pořádal do souborů. Ke vzdělání a výchově širších lidových vrstev měly sloužit i četné překlady (nebo spíše "adaptace předloh"), např. 'Knížka o hře šachové' (symbolický výklad šachů od francouzského dominikána Jacoba de Cessolis), 'Barlaam a Josafat' (duchovní román neznámého řeckého autora ze 6. století), 'Zjevení sv. Brigity' a jiné. Ve všech svých pracích se Štítný vždy zásadně shodoval s oficiálním učením církve a šlo mu o mravní přerod člověka.

Pokračování je přístupné pouze pro registrované. Přihlaš se nebo se zaregistruj.