Česká literatura na přelomu století

Z skolavpohode.cz
  • revoltující postoj umělců proti všemu starému postavení buřičů zklamaných společností => pohrdání, svoboda, nespoutanost, odmítání autority, oslava satanismu, odpor k měšťáctví => bohémský život, ovlivněni Maximem Gorkým, individualismem Nietzscheho scházejí se v Olšanské vile S. K. Neumanna, F. Šrámek, K. Toman, M. Majerová, V. Dyk, F. Gellner, P. Bezruč, někteří buřiči zde ale nežili: J. Hašek, I. Olbracht, J. Deml, E. Bass; raději než literaturu mají život, v něm hledají podněty pro tvorbu (erotické motivy, odpor k válce, motivy tuláctví, dělníků, práce, soucit s nejchudšími, smrti, sebevražd, zmaru, pocity marnosti), časopis Nový kult
  • Viktor Dyk (1877-1931) svoji generaci označil za “generaci ztracenců”, básník negace a protispolečenské vzpoury, pocity marnosti, pesimista, skepse, ale snaha to překonat, velké ideály, ale vidí, že je nemůže uskutečnit, přesto se o to snaží " velký vlastenec (ne tak ostatní buřiči), v 1. sv. v. vězně, po vzniku samostatného Československa poslancem, pravicový politik, studoval práva, básník, prozaik, dramatik
    • lyrika: A porta inferi (1897) = Od bran pekelných, Síla života (1898), Marnosti (1900): dekadentní, pocity marnosti (nelze přetvořit měšťany), ironie, sebeironie, vliv macharovské útočné kritičnosti, časté synekdochy (záměna části za celek - stůj noho posvátná), představa snů, které nelze uskutečnit, střídání iluzí a vystřízlivění, Válečná tetralogie - vrchol politické lyriky, inspirováno 1. sv. v., tématem je myšlenka národa a státní samostatnosti, výzvy k odvaze a činu, vliv na národní sebevědomí, obavy o osud národa: Lehké a těžké kroky (1915), Anebo (1918), Okno (1921), z doby, kdy byl vězněn, b. Země mluví, vlastenecká, personifikace vlasti, těžké osudy lidí, výzva k obraně vlasti a boji za svobodu, povinnost občana bránit zemi, jeho odpovědnost za příští generace, Poslední rok (1922), Devátá vlna (1930), alegorická, předtucha smrti, účtování se životem, melancholie, rozpor ideálů a skutečnosti, intimní lyrika
    • epika: balada Milá sedmi loupežníků (1906) - o lásce,žárlivosti, zradě a pomstě, dívka přivádí na šibenici své druhy, aby se mstila za vraždu svého přítele, anarchismus, radost ze zla
    • próza: Krysař (1915) - stará německá pověst, krysař zachrání město Hammeln, ale nedostane odměnu, zavede píšťalou všechny obyvatele do propasti, msta za lakotu, přežije jen blázen a nemluvně (symbolický význam - oslava toho, co popírá rozum), Satiry a sarkasmy (1905), Pohádky z naší vesnice (1910) - satiry na politický a společenský život v Čechách, ironicky komentuje dobové dění
    • drama: Zmoudření dona Quijota (1913) - Cervantesova postava - vliv symbolismu, rozpor mezi snem a skutečností, ztráta iluzí ho zabíjí (ztráta smyslu života)
  • Karel Toman (1877-1946): přítel Dyka a Neumanna , básník, redaktor Národních listů, levicová orientace, vliv anarchismu, bohémský život, toulky po Evropě " nespokojenost se světem omezujícím člověka => vzdor " optimista, melodické básně, písňová forma, básně ukazují vývoj od bohémství, tuláctví a neklidu k harmonii, přilnutí k rodné zemi
    • Pohádky krve (1898) - vliv dekadence a symbolismu, subjektivní, lásky k ženě a životu × kritika měšťáctví
    • Torzo života (1902) - erotická a revoltující lyrika, sen o svobodném životě, soucit s trpícími, psal ji po rozchodu s rodinou (bohémský život), pocit, že život je jen torzo, život je nenaplněn, přesto v něm vidí krásu, ve všech sbírkách obsažena naděje, poprvé typ ženy, která za lásku bojuje proti konvencím
    • Melancholická pouť (1906), Sluneční hodiny (1913) - inspirováno cestami, sociální motivy, erotické básně, touha cestovat, ale i touha po domově (jistota), boj se smutkem, ve světě lidí nenachází harmonii
    • Měsíce (1919) - 12 básní, proměna přírody a lidské práce v ročním koloběhu, oslava domova - reálný ale i symbolický obraz skutečnosti, optimistická (konec 1. sv. v.), poslání člověka účastnícího se tvorby dějin je důležitější než ta příroda
    • Hlas ticha (1923), Stoletý kalendář (1926) z období meziválečného, osudy lidí, koloběh života, b. Vlastní podobizna - odhaluje zde podstatu svého buřičství
  • Fráňa Šrámek (1877-1952): politický střed, uzavřený, plachý, impresionista, lyrické zaměření, znaky vitalismu (tendence radovat se z toho, že žiji, z prostých věcí, okouzlení životem) po 1. sv. v., anarchista a antimilitarista - * v Sobotce, pak žil samotářsky v Praze, nepatřil k žádné literární skupině básník, prozaik a dramatik
    • poezie: Života bído, přec tě mám rád (1905) - pocity lásky, radosti, nenávisti, napětí mezi klady a zápory života, velmi subjektivní, buřičství, hovorový jazyk, i vulgarismy, vědomí neuskutečnitelnosti životních ideálů, nutnost přizpůsobit se, b. Píšou mi psaní, rebelantská píseň, humor a ironie; Modrý a rudý (1906) - anarchistický útok na společnost, na rakouský militarismus (modrá: symbol vojáků, rudá: symbol anarchismu), b. Raport - forma vojenského hlášení, naléhavá, hrůza války, paralela smrt koně a vojáka, koně si cení víc; Splav (1916) - přírodní lyrika, vitalismus, impresionismus, už tu není válka, motivy přírody, louky, lesa, touhy, oslava přírody, tělesné lásky uprostřed přírody, vše pojmenovává přímo (ne metafory jako u ostatních buřičů)
    • próza: velmi impresionistická, postavy bez pevných rysů, citovost, snovost, neurčitost; Stříbrný vítr (1910) - titul je epiteton (básnický přívlastek), román o dospívajícím chlapci, má své ideály, ale střetává se se skutečným světem (měšťáctví); Tělo (1919) - vitalistická, román, citový a manželský život hrdinky se zhroutí pod nárazem války, protest proti ní
    • drama: Měsíc nad řekou (1922) - pocit rezignace stárnoucí generace, sjezd abiturientů, ironický úsměv nad někdejšími plány, vyrovnanost a smír X svět jejich dětí - nadšení, okouzlení, zachycení nálady okamžiku
  • Franitšek Gellner (1881-1914): kreslíř, karikaturista, ilustrátor, žurnalistický satirik, básník a prozaik, bohém, fejetony do Lidových novin
    • Po nás ať přijde potopa! (1901), Radosti života (1903): vychází ze svých životních zkušeností, odpor k měšťáctví, falešné morálce a pokrytectví, cynický výsměch, ironie (zastírá tak touhou po silném citu), české prostředí hospod a kabaretů, prchavé milostné vztahy, tělesná láska, zesměšnění vlastenectví, skeptický postoj k reformám, popis událostí, vyprávění, písňová forma (refrény, pravidelný verš), nové motivy v české poezii: pivo, nevěstky, hospodští, popis stavu po opici, nezakrytě mluví o sexu, ulice, šantány, nevěstince, prodejná láska; inspirace v městském folklóru - hovorová čeština, vulgarismy, bez metafor či symbolů; antiliterární styl - to bylo velkým šokem
    • Nové verše (1919, posmrtně) - život už harmoničtější, zklidnění a zmoudření " smutek přechází v tesklivou melancholii
  • Petr Bezruč (1867-1958): realista, symbolista, impresionista i sociální otázky, básníka pokládá za barda (pěvce) národa, silný vlastenec, důraz na individualitu, ostře proti měšťáctví - => v Opavě, otec zasáhl do rukopisných bojů, gymnázium v Brně, práva v Praze, filologie, pak toho nechal (pocit zbytečnosti vzdělání), žil sám, obviněn z vlastizrady (za anonymní básně, které ale on nepsal), poznal život slezských horalů a horníků, poté onemocněl TBC a psychickou chorobou - očekávání smrti; splynul s osudy Slezského národa; básně zasílal anonymně (básně by byly méně oblíbené, kdyby se vědělo, že není z těch vrstev, o kterých píše?) Herbenovi (šéfredaktor časopisů Čas a Rozhledy), velký ohlas, pak se prozradilo, že to píše on => přestal psát, ale na Herbenovo naléhání vydal další básně ve Slezském čísle Besed Času (1903)
    • to pak vyšlo rozšířeně pod názvem Slezské písně (1909) - intimní lyrika: tlumená, vyjadřuje se náznaky, stesk po rodinném krbu (Jen jedenkrát), povzdech nad ženinou zradou, symbolické zpodobení vlastního osudu (Červený květ - obraz kaktusu s 1 rudým květem, symbol vzpoury, Motýl), sociální balady: Maryčka Magdónová - podoba realistického dramatu, autor zasahuje do děje, refrén, dává otázky, které si asi sama pokládá, to podtrhuje sociální naléhavost, typizace postavy - zhudebněno Janáčkem, Kantor Halfar - chce učit česky české děti, ale naráží na odpor inspektora, končí sebevraždou, Bernard Žár, Ostrava - výzva ke vzpouře, národnostní básně: Praga caput regni = Praha hlava království - ostrá kritika české politiky, srovnává život v Praze a ve Slezsku, Den Palackého, autostylizace básní: Škaredý zjev - svůj osud ztotožňuje s osudem národa, hodně hyperbol, Já, Ty a já, Horník, Ostrava
    • Stužkonoska modrá (1930) - po odmlčení, rozsáhlá báseň, symbolistická (nález vzácné můry, po které toužil celý život, našel ji až v pozdním stáří) - proud básnických obrazů, bilance jeho života (v souvislosti s životem Slezanů, ztotožnění s nimi), prolínání lyričnosti, epičnosti a dramatičnosti, ironie, útočnost, melancholie, subjektivní, objektivní, symbolické i realistické

vyjádření, balady, vlastenectví, kritika, obraznost, útočnost, revolta, nářeční prvky, krátké, úsečné verše, daktyl, hyperboly, apostrofy, otázky, výsměšná ironie

Pokračování je přístupné pouze pro registrované. Přihlaš se nebo se zaregistruj.